V Kofole pracuje už třináctým rokem, momentálně v Krnově na pozici WCM leadera. Jak sám s oblibou říká, žije tři životy, které se různě prolínají – život otce rodiny, život manažera v Kofole a život myslivce. Nikoho tak nejspíš nepřekvapí, že z našich reklam má nejradši tu s prasátkem.
Jak ses k myslivosti dostal a co tě na ní nejvíc baví?
K myslivosti mě přivedl můj tatínek, který mě brával od dětství do lesa a byl jedním z nejlepších myslivců v okrese. Tři z mých čtyř starších bratrů jsou myslivci a já si bez lesa nedovedu představit svůj život. Možná to zní zvláštně, ale baví mě pozorovat přírodu. Je nádherný pocit vidět sotva chodícího kolouška, z něhož za pár let vyroste statný jelen. Stejně tak je nepopsatelný pocit jen tak se toulat honitbou a nikam nespěchat.
Když se řekne myslivec, spousta lidí si vybaví zelenou kamizolku, pušku na zádech a celé dny procházení po lesích a lukách. Jak to doopravdy je?
V dobách dávno minulých to tak krásné bylo, bohužel tradiční myslivost dnes ubíjí komerce. Většina myslivců chodí na lov v moderním a pohodlném oblečení, v mysliveckých uniformách jdou maximálně na schůzi nebo na zábavu. Na tyto akce se zbraně nenosí.
Ve kterém lese tě můžeme potkat?
Od mládí jsem členem mysliveckého spolku Sokol Hošťálkovy a působím ještě ve dvou revírech na Krnovsku. Prý zastáváš funkce myslivecký hospodář a myslivecká stráž. Co to přesně znamená? Jsou to dost náročné funkce. Aby se člověk mohl stát hospodářem, musí absolvovat vyšší myslivecké zkoušky. Hlavním úkolem hospodáře je dbát na dobrou kondici zvěře v revíru. Zároveň určuji plán odlovu a dohlížím na něj, každý kus zvěře musím vidět, zvážit a zapsat. Spolupracuji s městským úřadem, Lesy ČR, s majiteli pozemků i Okresní mysliveckou správou. Jako myslivecká stráž mám za úkol předcházet pytlačení a mám stejné pravomoce jako veřejný činitel.
Co musí myslivec umět?
Pokud chce lovit, tak by měl umět střílet. Ale dnešní zbraně s optikou i nočním viděním umí neskutečné věci a snad už se ani nejde netrefit. I když... Jednou jsem takhle vezl dvě sympatické stopařky a jedna z nich si mi omylem sedla na flintu. O pár setin milimetru pohnula s optikou a já se pak nestačil divit, že kanec, na kterého jsem párkrát vystřelil, stále žije. Od té doby už stopařky neberu, ani kdyby vypadaly jako Táňa Kuchařová. Každý myslivec by samozřejmě také měl perfektně znát zvěř, aby místo kance neulovil bachyni, na kterou na kraji lesa čeká 15 selátek. Maminky se prostě neloví. Myslivecká etika je pro nás nepsaným zákonem.
Které zvíře máš nejradši a proč?
Rozhodně psy, sám mám doma loveckou fenu. A ze zvířat žijících v lesích je to jednoznačně jelen. Tohle majestátní zvíře může vážit až 200 kilogramů. Vidět ho v říji, kdy bojuje o laně se svým sokem, je neskutečně silný zážitek.